Licence OCL, kterou jsme právě vydali, nevznikla přes noc. Byly to roky práce a dlouhých debat, abychom zajistili, že poslouží komunitě přesně tak, jak jsme zamýšleli. Jedním z lidí, s nímž jsme Open Community License konzultovali, byl také Dr. Adrian Bowyer. Protože koho jiného se zeptat na budoucnost open-source, nežli zakladatele projektu RepRap, že?

Adrian mluvil vždy zcela jasně, když chtěl, aby 3D tisk zůstal otevřený všem. I z tohoto důvodu pro nás byl jeho pohled klíčový. Nemluvili jsme s ním ale pouze o licencích. Využili jsme příležitost k návštěvě naplno, vzali s sebou kameru a zeptali jsme se jej úplně na všechno, co nás napadlo nebo co z rozhovoru vyplynulo. Včetně otázky, kterou byste zřejmě položili i vy mezi prvními – co vlastně dnes Adrian Bowyer dělá? Dosáhl RepRap svého cíle a spolu s ním i Adrian?

Spoiler: Ne, ani náhodou!

Ne tak úplně obyčejná farma

Na první pohled byste nezpozorovali nic neobvyklého. Na anglickém jihozápadě stojí farma, kočky se zde potulují na obchůzce, bokem stojí zaparkovaný traktor a opodál se pase několik zvířat. Pak si ale všimnete velké budovy napravo. Kdysi to bývala stáj, dnes je ale předělaná na dílnu.

Když se dostanete dovnitř, je zcela zřejmé, že jste v prostoru makerů: 3D tiskárny stojí vedle těžkého nářadí, všude se válí hromady dílů, na každém rohu je nějaký rozpracovaný projekt a na stole – samozřejmě – RepRap.

Projekty, kam se podíváš

„A tady, mimochodem, vymýšlím nový typ raketového motoru na tuhá paliva,“ prohodí Adrian ledabyle a ukáže do rohu. Museli jsme se tvářit hodně překvapeně, protože se pousmál a dodal: „Abychom mohli pracovat s výbušninami, museli jsme si vyřídit povolení od policie.“

Stěny dílny jsou plné vzpomínek. „Tohle,“ říká a zvedá malý tištěný spoj, „je původní elektronika pro krokové motory z úplně prvního RepRap projektu.“

Ale ve skladu se objevují další poklady. Zaujala nás například delta tiskárna. „Jo, tahle? Zajímalo mě, jak delta tiskárny fungují, tak jsem si jednu postavil. Velmi zajímavá mašinka,“ říká Adrian.

A pak je tu staré piano, které trpělivě čeká na chvíli, kdy je zapotřebí si od všeho toho vynalézání trošičku odpočinout.

Když se mysl nezastaví

Ačkoliv už je oficiálně v důchodu, Adrian evidentně nezpomalil. Spolu se svou dcerou i nadále pracuje na praktických aplikacích 3D tisku, výzkumu a konzultacích. Ukazuje nám rozpracované projekty: roboty na malování, úpravy robotického psa Petoi, vzdělávací nápady. Touha něco tvořit Adriana neopustila a některé z jeho projektů si můžete prohlédnout sami. Jsou open-source a najdete je na webu reprapltd.com nebo na GitHubu.

A co se týče vývoje raketového motoru, vesmír je další oblast, která Adriana fascinuje. S opravdovým zanícením mluví o tom, jak by se dal využít 3D tisk i mimo Zemi.

Na slovíčko…

Nakonec jsme si s Adrianem sedli a promluvili o RepRapu, výzkumu i budoucnosti. „Moje očekávání ohledně projektu byly… No, já vlastně neměl představu, zda to bude fungovat, nebo ne,“ smál se, zatímco jsme mluvili o roce 2005. „Nevěděl jsem, jestli to bude fungovat po technické stránce, ale i kdyby ano, neměl jsem tušení, jaký to má potenciál. Tak jsem tomu dal šanci padesát na padesát. Pokud by to selhalo, tak budiž. Ale pokud by to uspělo, mohlo by to uspět opravdu hodně, protože všechno, co se umí samo kopírovat, narůstá exponenciálně. Pokud by o to nepřestal být zájem a nenarazili jsme na technické problémy, věřil jsem, že se tahle myšlenka rozšíří. Ale nakonec, když se pouštíte do nějakého výzkumu a znali byste dopředu výsledek, tak už to není žádný výzkum, že ano,“ říká Adrian.

Co se týče RepRapu, Adrian už vidí svou práci jako dokončenou. „Projekt je u konce, protože se už rozšířil do světa. Existují stovky různých návrhů. Lidé staví vlastní tiskárny. Mnoho komerčních 3D tiskáren je založeno na naší práci,“ říká.

Adrian ale rozhodně nekončí s přemýšlením nad dalšími projekty. Zejména v souvislosti s vesmírem: „Za několik let se vrátíme na Měsíc a lidé přemýšlí nad 3D tiskárnou, která by byla schopná zpracovávat měsíční regolit. Jde vlastně o věc, která přitáhla k RepRapu jednoho z prvních nadšenců – Vica Ollivera. Na Měsíci máte vakuum a opravdu hodně sluneční energie. Myšlenka tisknout celé budovy by tak na Měsíci zřejmě dávala větší smysl než na Zemi.“

Skromný maker

Adrian je sečtělý, bystrý a neustále zvídavý – přesto si nikdy nehraje na člověka, který zná odpovědi na všechno. V jedné věci ale má jasno: v hodnotě open-source. „Byl bych rád, kdyby všechno zůstalo open-source, ale můj vliv je velmi omezený. Pokud se o to budou dál snažit ostatní, udělalo by mi to obrovskou radost,“ říká v rozhovoru. A to je vzkaz, který zanechává celé komunitě kolem 3D tisku.

Podívejte se na celé video , nahlédněte do dílny Adriana Bowyera, poslechněte si jeho příběhy a zjistěte, kam by nás podle něj mohl 3D tisk posunout dál.